Sexuální asistence tělesně postižených

Sexuální asistence tělesně postižených se stalo v posledních měsících dost diskutovaným tématem. My jsme se spojili s jednou z pěti certifikovaných asistentek v České republice s paní Vladanou Augstenovou. Protože přece jenom sex je dost intimní téma a se sexuální pracovnicí jsme rozhovor nikdy nedělali, měli jsme lehké svírání v žaludku, jak to vlastně uchopit a jak začít. Ale paní Vladana rozptýlila naše pochyby. Příjemná a otevřená, která se nevyhnula otázkám na tělo a o své profesi nemluvila jako „o kšeftě“ ale „o poslání“ v nás nechala na konci rozhovoru pozitivní pocit.

Co Vás osobně vedlo k rozhodnutí stát se sexuální asistentkou pro tělesně postižené? Je to čistě obchodní zájem nebo nějaká karmická záležitost?

Kvůli velkým dluhům jsem se začala živit prostitucí v roce 2011. Již tehdy jsem se rozhodla pro tantrické masáže a chtěla jsem studovat sexuální energii na vyšší úrovni a zajímalo mě léčení sexuální energie. Od té doby jsem se zúčastnila mnoha kurzů, seminářů, školení. Prošla jsem ročním výcvikem „Sexologická práce s tělem „( Sexological Bodywork), tento obor je o léčení sexuální energie dotykem z kalifornské university lidské sexuality, který se školí v Praze od roku 2012. Po dokončení tohoto výcviku jsem se zúčastnila dvou konferencí pořádaných organizací Rozkoš bez rizika. Jedna se jmenovala „Násilí v sex byznyse“ a druhá “ Ze sexbysnysu na trh práce „. Byli tam i hosté z Holandska, kteří se zmínili o sexuální asistenci pro handicapované. To mě velmi zaujalo a bylo mi jasné, že je to nejen osvěta, ale ještě rozšíření mého oboru a další naplnění vize, kterou bylo více se zabývat touto odbornou prací. Ráda bych, aby si lidé uvědomili, jak je práce s tělem důležitá a to jak pro zdravého tak handicapovaného člověka. Když se tam zmínili o handicapovaných, tak jsem věděla, že to lidi zaujme a budou tomu věnovat větší pozornost. Karmickou záležitost si tady na této planetě řešíme úplně všichni, proto jsme tady.

Jak se na Vaši profesi dívá manžel nebo přítel?

Mám svůj osobní prostor a nenechám se nikým ovlivňovat. Vše co dobrovolně dělám mě naplňuje a baví.

Dočetli jsme se, že první pětice sexuálních asistentek se vyprofilovala na listopadové konferenci v Praze. Můžete nám říct, jaká byla kritéria pro vybrání uchazeček, kolik bylo zájemkyň a zda počet pět označuje optimum v rovnici poptávka – nabídka nebo prostě více uchazeček nesplnilo požadavky?

Kdo nesplnil požadavky a kolik lidí se hlásilo, to by vám spíš řekli z Rozkoše bez rizika, protože my jsme u přijímání nebyly. Ale řekla bych, že se to tak nějak vykrystalizovalo samo, a že nás zůstalo jen pět, bych vysvětlila asi tím, že my jsme o to měly opravdový zájem a ten zbytek patrně odpadl sám.

Musely jste projít náročným školením. Kdo jej vedl a nastavil pravidla?

Celou akci organizovala Rozkoš bez rizika a přijeli nás školit dva aktivní sexuální asistenti ze Švýcarska muž a žena a jedna sexuální asistentka pro mentálně postižené lidi z Německa. Pak nás školila jedna sexuologická pedagožka také že Švýcarska, která školí rodiče a sociální pracovníky, kteří samozřejmě musí být informováni o tom, jak taková to služba existuje, o čem je a k čemu je užitečná. Rodiče se třeba dozví, aby nepodléhali panice a neztráceli hlavu, pokud si myslí, že není pro jejich děti nějaké řešení, anebo naopak nevědí co dělat, když tito lidé svoje sexuální potřeby potlačují a naopak i projevují a co se může dít když nenechají proudit energii a naopak. Pravidla byla nastavena společností ze Švýcarska, která se jmenuje InSeBe a doma funguje více jak 13 let. Sexuální asistence je i v Rakousku, Německu, nebo i Holandsku.

Dále se mluvilo o tom, že je třeba se tomuto tématu věnovat nejen i u nás, a proto k nám přijeli, podělit se o své zkušenosti. Stanovili například i etický kodex, který je velmi důležitý, aby se rozpoznala profesionalita a odbornost oproti lidem, kteří v tomto oboru nejsou proškolení a poskytují sexuální i jiné služby podobného typu. Kromě etického kodexu jsme samozřejmě byly seznámeny se zdravovědou, psychologií, používání pomůcek a hlavně zkušenosti s konkrétními klienty. Především předané zkušenosti byly velkým obohacením.

V první řadě ale zde musí být chuť tuto práci dělat a pochopit o co jde.

Je pasivní a aktivní asistence, obě mají svá pravidla. Patříte do první nebo druhé kategorie? Pokud do první, stalo se vám nebo mohlo by se stát, že jste přišla za klientem s cílem jen s ním komunikovat a pomoci mu s pochopením svého těla a pojmu sexuologie a ono to šlo tak samozřejmě a plynule, že to přešlo až do druhé kategorie?

Vy jste to krásně otočili, protože ona je pasivní asistence a aktivní a já, přestože neposkytuji pohlavní styk, tak patřím do té druhé kategorie – tedy do té aktivní. Abych to tedy uvedla na pravou míru, pasivní asistenti můžou být i relativně osobní asistenti, kteří pomáhají s běžnými osobními věcmi a nebo intimní asistenti ti už pomáhají s pomůckami, časopisy, mluví o sex.energii, učí masturbaci a obecně hodně pomáhají se zorientovat v sexuální energii. Pak jsou tu aktivní sexuální asistenti, kteří asistují při sexuální interakci a je to člověk, který se dotýká už těla a může a nemusí tam dojít k pohlavnímu styku. Takže obecně řečeno, každý, kdo se dotýká těla, je aktivní sexuální asistent. Tady je právě důležité si rozlišit význam těchto, pro nás v Česku, nových termínů. Rozkoš bez rizika zavedla certnifikaty, kryté odborným školením, aby lidé věděli, že když se na někoho obrátí a on má tento certifikát, že je hned jasné, že odborný výcvik má. Takže kdokoliv jiný by neměl používat termín sexuální asistent pro handicapované, protože to patří výhradně Rozkoši bez rizika. A pro klienta to může být záruka jistého odborného přístupu.

Určily jste si cenu 1 200 Kč za hodinu. Proč zrovna takovouto cenu? Nemyslíte si, že právě její výše může být pro některé zájemce velký problém a tak vás raději neosloví a celý projekt se tak trochu mine účinkem?

Původně jsme si chtěly dát ceny, jaké uznáme mi sami za vhodné. Já mám třeba ceny od 1500,- do 3000′- za hodinu. Je to proto, že mě všechna školení a výcviky stály už mnoho peněz. Pro vaši představu, jen výcvik „Sexuologická práce s tělem“ stál 60 000 Kč. Když chcete být odborníkem, tak je potřeba investovat. To není jen, že byste dělal nějaké masírování halabala. Pracujete s lidskou sexualitou, takže musíte být úplně oproštěni, je potřeba být se vším srovnaní a být nad věcí, aby vás hned tak něco nerozhodilo. Takže při diskuzi o ceně jsme každá trvala na tom, že ji budeme mít dle svého. V mém případě to není jen 5 let osobních zkušeností, ale spousta dalších věcí, kterými jsem si prošla. Nakonec Rozkoš bez rizika více méně zdůraznila, že chce, aby to bylo dostupné handicapovanému člověku, který nemá takové možnosti jako ten zdravý a ekonomickému stavu naší země. Původně to mělo být 1 500 Kč, pak to skončilo na 1 200 Kč za hodinu, což je průměrná cena za služby osobního charakteru, terapie či masáže. Pracovat s lidskou sexualitou a intimitou si nikdo neumí představit, jak to může být psychicky a fyzicky náročné.

Když jsme se dohodly na této částce, plus ještě 500 Kč konzultace, tak se naši západní kolegové zděsili, jak málo za to máme i když ví jak to u nás chodí. Oni mají trojnásobek. Když jsme byly na konferenci „Sexuální asistence“, která byla poprvé v Česku, a moderoval ji Martin Zach, který má zajímavý příběh tím, že jeden den byl vyhlášen „Mužem roku“ a druhý den se stal handicapovaným , tak když přišla na přetřes výška našich odměn. A Martin se nás zastal. Prohlásil, že pokud si někdo myslí, že tělesně postižený člověk nemá možnosti jako ten zdravý, tak je to nesmysl, protože kdo chce, ten si peníze vydělá. Vydělá si na to na co chce, zbytek jsou jenom výmluvy. Nemám na mysli lidi, kteří jsou těžce mentálně postižení atd, ale pořád za ně zodpovídá nějaký opatrovník, který navíc ještě rozhoduje, zda ten člověk na to má nebo nemá právo. My nejsme Armáda spásy, peníze jsou velmi významná energie, která koluje a je potřeba, aby bylo vše v harmonii. My investujeme svůj čas, energii, zkušenosti a je potřeba za ni dostat i odměnu.

Nedávno jsem byla na školení „Sexualita mentálně postižených žen“, kde byla hostem i jedna mentálně postižená žena z Reykjavíku, která si umanula, že nebude ve zvláštní škole, ale vystuduje střední školu. Nakonec vystudovala i univerzitu a dnes je slavná a uznávaná osobnost, která má ráda svoji práci, kterou dělá a žije,, zdravým,, životem. Myslím, že každý by si měl,, uvědomit, že je zodpovědný za svůj život. Pokud nás někdo zavolá k těžce mentálně postiženému a bude jeho opatrovník nebo rodič , vždycky tam cesta nějaká bude, pokud budou chtít aby se ;; služba uskutečnila. Ale nedá se to zneužívat ani se na něco vymlouvat a my nemůžeme nikoho nutit ani přesvědčovat. Každý máme určitou možnost a kapacitu jak můžeme žít, důležité je přijmout zodpovědnost. A to i v případě handicapu.

V prostituci jde o kšeft, takže čím víc zákazníků za noc, tím lépe. Je to v sexuální asistenci jinak nastaveno, aby se z toho nestala „pásová výroba“? Máte nějaký limit?

To je úplně jiné. Je špatný doktor a dobrý doktor a tak je i dobrý asistent a špatný asistent. Dobrá prostitutka či horší. Je to na každém z nás. Kdybychom to dělaly jen kvůli sobě a penězům, tak bychom to dlouho fyzicky ani psychicky nevydrželi. Práce s lidma nejde věcně dělat ,,jenom,, pro peníze, ale je to hlavně o energii, a odměna tam musí být. Klient by hned poznal, že je to jen a jen o penězích. A věřte i tomu, že ne všichni co se živí prostitucí dělají svoji práci jen kvůli penězům, ale taky proto, že ta práce je baví a pomáhá jim řešit jejich psychické problémy. Jinak by mohli dělat cokoliv jiného. Lidé mají zkreslené představy a rádi si vytvářejí příběhy spíše toho horšího charakteru, než aby pochopili, že to může být i něco příjemného, hezkého a smysluplného. Ale je to samozřejmě individuální.

Jak to vlastně funguje, jak se klient dozví, kde si vás objednat a co přesně poskytujete za služby, aby pak nedošlo k neshodám a ke zklamání? Máte každá svůj přidělený „rajón“, třeba podle krajů?

Jsou stránky www.sexualniasistence.cz a www.sexualniasistence.org, kde jsou informace. Jsou stránky „Rozkoše bez rizika“ a tam všude jsou informace o sexuální asistenci. I my, sexuální asistentky, máme svoje soukromé stránky. Jezdíme dle svých možností, nemáme žádné rozdělené rajóny. Jsme z Prahy, Brna a Trutnova. Všechno je o dohodě.

Sex je velmi intimní téma, stalo se vám někdy, že jste přišla ke klientovi a míra jeho postižení a vzhled vás odradil, takže jste se prostě omluvila a asistenci odmítla, nebo naopak, že Vás odmítl klient?

Už mám pětileté zkušenosti se sexuální energií, a tak se mi už staly různé případy, ale nic tak dramatického co bych nezvládla nebylo. Jak jsem říkala, všechno je o komunikaci a přístupu, takže hned na začátku si stanovím svoje hranice, řekneme si co a jak a pokud by to bylo nějakým způsobem neúnosné a to se týká i nehandicapovaných lidí, tak nemám problém říct, že to nepůjde. Nedělám nic na úkor sebe sama. Každý kdo má zájem o takovou službu, být měl být i připravený a to co se týče hygieny, prostředí a nebo i psychiky. Předpokládáme, že když pracujeme se sexualitou a intimitou, že na to bude každý nejen připravený, ale i dobrovolně nastavený;. Pokud tomu tak nebude, tak od toho se samozřejmě odvíjí i výsledek.

Budete se snažit vytvořit si stálou „klientelu“ a sblížit se s klienty, takže vás budou vidět jakési svoje světlo na konci tunelu, nebo máte nějakou záklopku, která funguje, takže si osobní city nepřipouštíte a jde jen o profesionální výkon?

Já upřednostňuji učit samostatnost. Nejde mi o to, abych někoho trýznila a trápila, aby se zamiloval a pak ho budu využívat jen kvůli penězům. Má práce spočívá v tom, abych dokázala pomoct postavit „na vlastní nohy“ v oblasti sexuality a intimity.Já svým klientům ukazuji, jak se naučit pracovat se svým tělem a se svoji energií, takže čím dříve se osamostatní, tím lépe pro ně. Je to ale tím, že sama jsem si prošla touto zkušeností k osvobození. Takže nebudu mluvit za druhé. Znám případy, kdy je klientem žádán pravý opak a vztah je právě klientovým záměrem.

Jak se připravujete na návštěvu klienta?;

Je to trochu jako když jdu na rande. Hezky se obléknu a upravím, připravím atmosféru se svíčkami a hudbou. Mám svoje rituály. Pracuji i s ženami, příprava je stejná.

Jak jste zaznamenávala reakce okolí na práci sexuální asistentky?

Má rodina a všichni moji blízcí vědí, že jsem se živila prostitucí. Nekdo to nesl dobře někdo hůře. A když se dozvěděli o sexuální asistenci, přišla podpora, také rozčarování a nekonec je to stále lepší a lepší. Já jsem nezaznamenala negativní ohlasy vůči mě. Samozřejmě jsem si všimla negativních komentářů na interentu. Mají na to právo.

Naopak říkám, že to jsou učitelé našich lepších zítřků, protože co nás nezabije, to nás posílí a tyhle lidi, kterým se to nelíbí, nám mohou ukázat, jak můžeme být ještě lepší. A především nikdo nikoho nenutí, je to pro toho kdo to potřebuje a bude za tuto službu rád. Všechno špatný je vždy pro něco dobrý.

Překvapilo nás, že jste říkala tak nějak hrdě, že jste prostitutka. Člověk měl zafixovanou Perlovku a ženy přelézající na parkovišti z kamionu do kamionu, ale ve vašem podání to vyznělo jinak. Jak vidíte povolání prostitutky vy?

Hrdě je velmi silné slovo. Myslím že výstižné je smířlivě. Osud byl nekompromisní a já jen koukám každý den co se to vše odehrálo a co se děje. Někdy jako kdyby o mě beze mě. Nemůžu si pomoct, ale prostituce mě probudila. Každý máme v sobě několik archetypů. Ženy třeba Matku, sestru, bohyni, prostitutku atd, je jich mnoho. Žena, která v sobě nemá probuzenou prostitutku, není kompletní ženou. Žijeme v neharmonii pokud nemáme srovnané naše archetypy. V žádném případě se za to nestydím, jsem za tuto cestu vděčná. Naopak říkám, že je čas, aby ženy v sobě probudily prostitutku, ale nemyslím tím, aby začaly prodávat svoje tělo. Prostituce bylo významné povolání. Z historie prostituce se ví, že uctívání sexuální energie a ženskou energii, která léčí, je dar. Pokud se žena stane prostitutkou a bere to naprosto vážně jako svoje poslání, tak je to jedině dobře. Týká se to i mužů, kterých je stále víc a víc. Když je poptávka, bude i nabídka. Pokud je potřeba těchto služeb, tak tato práce bude vždycky existovat. Čím více v ní budeme odborníci a více se v ní budeme orientovat, tím více bude tato práce mít smysl. Jestli je v prostituci něco špatného, tak to, že je v ní pácháno násilí a zneužívají se k ní děti. A jestli je někdo donucen násilně k této práci, tak to je něco jiného, než když to dělá dobrovolně. Co si budeme nalhávat, dneska většina lidí dělá svoji práci a vůbec je nebaví. Dělají to jen pro peníze. Tak kdo si dovoluje říkat, že prostituce je něco špatného a nemá to žádný smysl, tak si protiřečí. Tři čtvrtě národa chodí do práce, protože musí a má za to málo peněz. Spousta lidí si třeba myslí, že prostitutky jsou úplně za vodou, ale ty si kolikrát vydělají tolik, jako kdyby chodily někam do supermarketu. Kdyby se tím chtěl někdo zabývat, zjistí, že prostitutky jsou dneska holky, které mají své rodiče, kteří si nemohou dovolit jim zaplatit školu anebo jsou sami s dětmi a sami je i vychovávají. Naši největší přirozeností je rozdávat lásku a léčit sexuální energií. Výše prostituce do jisté míry ukazuje i na stav sociálního systému. Když bylo mé dceři 13 let, tak jsem na ní pobírala alimenty 500 Kč. Ale v té době jsem se neživila prostitucí, ale tancem. Musela jsem odejít z České pošty, jinak bych se neuživila, pracovala jsem tam celkem 10 let. Většina lidí začne pracovat se svým tělem hlavně kvůli penězům. Takže se nemůžeme divit, že prostituce je rozšířená. Další důvod je, že lidé se vyhledávají, protože se jednoduše potřebují. Je to vzájemné léčení, učení, sdílení radostí, starostí, sexu a všeho co člověk sdílet může. Čím více budeme informovaní, tím lépe.

Co Vám přijde pro českého klienta specifické ve srovnání se zkušenostmi zahraničních asistentek? Mají představu o službě?

Západní státy už jsou trochu sdílnější a nejsou z té sexuální asistence tak vyplašení jako my. Ale zase musím říct, že díky tomu, že v České republice bylo potlačené náboženství , máme svoji sexuální energii velice otevřenou. Tim jsou jiné státy trochu zdegradované. Ale všude je něco. Na to jak jsme malý stát, se tady velmi rychle zaklimatizovala sexuální asistence. Když se v zahraničí tato služba objevila , taky se setkávali s tím, že je okolí odsuzovalo, že je to prostituce a mělo to podobný průběh jako u nás. Takže i o tom bylo školení. Abychom se neobávaly reakcí typu, že se budeme na někom přiživovat a obohacovat a že by mohlo docházet k nějakému zneužívání. A zase …zneužitelné je všechno. Záleží na každém z nás.

Rozkoukáváme se a lidé si na nás teprve začínají zvykat. Teď probíhají školení pro sociální pracovníky a rodiče, aby si uvědomili, kdo jsme a jak jim může být naše služba prospěšná. Je velmi dobře, že se o tom všude mluví a rodiče i opatrovníci o nás vědí a nebojí se o tom bavit se svými blízkými. Všechny začátky jsou náročnější.

Abychom byli upřímní, my jsme se poprvé setkali s termínem sexuální asistence před pár lety ve filmu Sezení (The Sessions) s Helen Huntovou.

Ano, tak nějak to třeba může probíhat. Jsou dané hranice, jde o záměr klienta, který může být v klidu, ví, že jsme profesionální a že ho nezneužijeme a v rámci možností vyjdeme vstříc. Je to práce s lidskou intimitou a já nevidím moc velký rozdíl mezi prací s handicapovaným a ,,zdravým,, člověkem. Každý je pro mě osoba se sexuální energií, která hledá pomoc či radu.